Na začátku se mi moc nechtělo věřit článkům o chloupcích, to, jak jsou žahavé. Přirovnávání k pálení až po svrbění, které se do přirovnat ke kopřivě. A mé zkušenosti? Asi se tomu žádný chovatel nevyhne a nemusí nutně brát svého sklípkana do rukou. Chloupky sklípkan prostě stírá už při vyrušení - některé druhy s oblibou i pokud se jedná o pouhé krmení. Jak se trochu něco šustne, už zadní nožičkou vyčesávají chloupky do vzduchu. Jenže ty padnou do lignocelu a tam zůstávají - jejich životnost je snad nekončící. A jednou, při výměně substrátu, si ani neuvědomíte, že jsou tam načesané. Stačí ho vzít do ruky a už to máte jisté.

Hodně jich mám zapíchaných v oblasti mezi prsty na rukách. Nejdou ani vidět a nelze je nijak vytáhnout - např. pinzetou. Tělo se je snaží vypudit a prostě je zapouzdří do zvláštních bradaviček, či jak nazvat ty maličké hrbolky, které čas od času neskutečně svrbí a jediné, co pomáhá, je spaření horkou vodou a postupně tyto puchýřky rozškrabat. Jinde na těle lze přirovnat toto svědění jako když Vás poštípe komár. Nutí vás to postižené místo neustále škrábat - zrovna 14 dní zpátky jsem si doslova skoro do krve rozškrabal nohu pod kolenem, v zadní části, kde je ta slabá pokožka.

A pomoc? Postiženého místa se co nejméně dotknout a rychle ho jít opláchnout vodou, pokud jsou již zapíchané, spařit je nejlépe co nejvíc vařící a zkusit jedním směrem setřít. Stejně se vám to nikdy úplně nepovede.

A tak i já tu a tam večer sedím, třeba se dívám, na film a sám sebe přistihnu, jak už snad "ze zvyku" mnu prsty o sebe, protože to opravdu hodně svrbí.

Máte-li druh, který opravdu hodně vyčesává, postupujte s jeho manipulací co nejopatrněji, co nejméně sklípkana drážděte a například při výběru lignocelu z nádrže, používejte lopatku.  Já se naučil používat takové ty chirurgické rukavice :). A neposledně takovýto druh moc nedrážděte - nejsem nadšenec takových těch olysalých zadečků, které akorát hyzdí celkový vzhled jedince. 

LIGNOCEL či TERARIJNÍ RAŠELINU? 

To byla jedna z otázek, která mě trápila na začátku. A co mohu po letech poradit? Určitě by si měl každý vyzkoušet obojí. Nemyslím tím smíchat a položit na dno terária. Ale zkusit mít jedno terárium s lignocelem a jedno s rašelinou. Pro lepší porovnání. Četl jsem spoustu článků o tom, co je lepší. Jeden chovatel upřednostňuje to a druhý ono. Samozřejmě se od toho odvíjejí jejich další články a rady.

A jak jsem se rozhodl já? Používám výhradně LIGNOCEL. Je to drcené kokosové vlákno, které lze sehnat v jakémkoliv ZOO-shopu ve formě cihliček, které se nechávají nabobtnat ve vodě, příprava je snadná a zvládne to i dítě :).

Samozřejmě vše má své výhody i nevýhody. Lignocel, oproti rašelině, rychleji vysychá a je nutno více hlídat vlhkost v teráriu samotném. Oproti tomu mi přijde sterilnější. Někdy se v ZOO-shopu můžete sami setkat s potrhanými pytlíky s rašelinou a takové ani nedoporučuji kupovat. Dovnitř už nalezlo kde co :). Lignocel se oproti rašelině prodává ve formě suchých, lisovaných kostek, jejichž přípravu doděláte doma. Já k tomu používám převařenou vodu, vydesinfikovaný kyblík a samozřejmě umyté ruce.

A hlavně - při jeho nákupu se nenadřete :). Kostka lignocelu se vejde i do dámské kabelky :).

S rašelinou se mi bohužel stávalo to, že se v ní po čase ukázal chvostoskok. I když jsem se snažil ji udržovat sušší, přesto nakonec dorazil tento nezvaný host a asi z mého vlastního přesvědčení, jsem měl pocit, že je pak vidím všude v teráriu a hyzdí jeho vzhled - smích. Proto jsem se s rašelinou rozloučil. Ještě nějaký čas jsem ji používal pro africkou žábu rohatku, ale nakonec šla z domu jak žába, tak rašelina :). Oproti tomu je rašelina více pevnější, co se týče stavby nor, které hlavně podzemní sklípkani podnikají. Na druhou stranu, sklípkan stejně použije ke zpevnění stěn své nory spoustu vlákna, takže i když používám lignocel, nehroutí se mu jeho příbytek na hlavu :).

UPOZORNĚNÍ - co se nikde nedočtete je, co s lignocelem, když ho připravíte a nespotřebujete celý. Nikdy ho nenechávejte v kyblíku !!! Do týdne se tzv. "zkazí". Za normálních okolností lignocel zvláštně dřevitě voní. To ucítíte i při jeho přípravě. Po jeho zkažení, se jeho vůně změní na zvláštní tinkturovou či desinfekční vůni a jeho barva je o pár tónů světlejší. Nemá již hnědou barvu kokosových vláken, ale chytí rezavý nádech. Tento lignocel raději vyhoďte. Já jsem alespoň nikdy jeho použití, po této změně, neriskoval. Takže nevím.

Takže pokud si chcete rozdělaný lignocel uchovat, doporučuji ho pořádně vyždímat a rozprostřít pro jeho vysušení. Poté ho přesypte do uzavíratelné nádoby a v případě jeho potřeby ho lze znovu nechat nasytit vodou a použít.