Papoušek nádherný - Kukina alias - "KUKÍ"

 

 

Tak na obrázku jsem já se svou Kukí :).

 

Tento tvor má pro mě opravdu velký význam. Kdybych měl popsat vše, co jsme spolu již prožili, byl by z toho hotový román. Ale samozřejmě se o pár veselých historek pokusím, aby nezůstala na těchto stránkách, věnovaných hlavně sklípkanům, bez povšimnutí. :)

 

Kukí se ke mně dostala díky zvláštní náhodě. A nebo to byl osud? Nechme to tak, že prostě byla zakoupena "někým" v "nějakém zverimexu" a stala se "nechtěným darem" pro "někoho", kdo zvířata prostě moc nemá v lásce. Prosté, a někdy klasika - nechtěné dárky. Setkali jsme se s Kukí v období několika let náhodně několikrát. Poprvé, okamžitě jen přes dveře, když jsem na ní kdysi poprvé promluvil, zareagovala. Chodil jsem tajně s pravidelností na ní mluvit a ona mi všelijakými pokřiky začala odpovídat.  Až jsme se jednoho dne poprvé viděli. Byla tak úzkostlivě vyplašená a zároveň hrdě bojovná, že to působilo spíše komicky, než aby se člověk lekl.

Ve skocích času jsem měl možnost se s ní setkat a zase ji nevidět několikrát. Až nakonec skončila v kanceláři, která se nacházela ve sklepě jednoho domu a já v té kanceláři na nějaký čas začal pracovat. Z vyprávění jsem věděl, že Kukí nikdy k sobě nikoho nepustila, na všechny útočila. Když jsem se k ní dostal v té kanceláři, uběhl dlouhý čas co jsme se neviděli a ona se stala za tu dobu opravdu tvorem, který nedůvěřoval nikomu. Byla opravdu zlá a vyplašená. Ale pamatovala si na mě.

Postavil jsem si tehdy její klec vedle svého stolu a pomalu ji přibližoval. Den za dnem, podle jejích reakcí. Zvykla si. Sáhnout na sebe však nedala. Aniž bych jí cokoliv udělal, bála se i mne. Trvalo nějaký čas, než mi uvěřila - tajemství úspěchu si ale nechám pro sebe :). Tak jsem náš vztah piloval, když jsme tam byli o samotě, což bylo docela často. Smál jsem se, když kluci z kanceláře říkali, že mě pozná, už když jdu po chodbě domu, že poslouchá a v tu chvíli začne hlasitě povykovat. Když jsem přišel, nadšeně pak v kanceláři pokřikovala. Došel jsem ke kleci, ona mi dala pusu a byl klid :). Jsou asi věci, které nikdy nepochopíme a co poznají jen zvířata. A nebo je příliš podceňujeme? Tak či tak, ukázala chlapům, že je v ní víc, než mysleli. Třeba mi na zavolání přiletěla na ruku a uměla (stále umí) mnoho dalších kousků. Byla výjimečná, i když stále na ostatní útočila, pokud se na ní pokoušeli sáhnout či o kontakt.

Přišel den, kdy jsem z kanceláře odcházel. Bylo tam prázdno a já si přišel pro své věci. Seděla tam, jako by to tušila. Pozorovala mě střídavě jedním a pak druhým okem, černým jako korálek, jako by se ptala, zda ji vezmu s sebou?! Podíval jsem se na ní a řekl, že ji nemohu vzít. Odcházel jsem a ona začala křičet. Vyšel jsem po schodech ke dveřím a zavolal jsem: "Kukí? Jestli chceš jít se mnou, tak poleť." Odpovědí bylo ticho. Neozvalo se jediné pípnutí, jen jsem slyšel, jak nervózně pochodovala po bidélku. Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou, klika cvakla a v tom se ozvalo burácení křídel. Přiletěla mi až na rameno, udýchaná a dotkla se zobákem mého ucha. Nikdy za mnou sama takto bez vyzvání nepřiletěla. Spadl mi kámen ze srdce. A tak jsem vzal telefon a zavolal chlapům, zda si ji mohu vzít, že stejně v kanceláři překáží a nikdo ji nechce. Po dlouhém odmlčení se v telefonu ozval hlas, že ano. Já myslím, že se psal rok 2008 či 2009. Zdá se Vám to neskutečné. Je to realita. To nejlepší asi píše život sám.

Prožila se mnou všechna má období, která se za tu dobu stala. Ještě ve starém bytě mě chodila budit do ložnice. Pamatuji, jak cupkala ráno nožičkami po plovoucí podlaze, stoupla si mezi dveře a jemně kvorkala a zobákem klepala do futer a podlahy. Otevřel jsem oči a s úsměvem ji napomenul. A ona nadšeně poskočila a rozverně utíkala do klece :D. Nahlas jsem se smál. Odpoledne, když jsem chodil spát, sedala mi na zádech a spala taky nebo jen cupkala a hlídala - viz foto dole :)

Teď jsme ve větším a má ještě více prostoru a možností :). Stále se nezměnila v tom, že nikoho jiného k sobě nepustí. Ale vztah mezi námi, se prohloubil o to více, než bych si kdy pomyslel. 

 

A to je prostě Kukí. Jedno, jakého máte papouška, zda je to andulka či kakadu, zda stál 50,- Kč nebo x-tisíc. Každý je osobnost a záleží na tom, jestli si vztah s ním vytvoříte. Zda porozumíte tomu maličkému srdíčku, které když se rozhodne, bije pouze pro Vás. Papoušci jsou prostě individualisté, vyberou si jednoho člověka a k tomu přilnou.

 

A to celé, musí posvětit něco, co leží nad námi...a to je láska. :)